Z projevu moravského hejtmana L. Veleckého na moravském zemském sněmu ve Strážnici

 V posledních dnech stále častěji přehodnocuji smysl našeho konání. Co mne k tomu vede. Jsou to především úvahy vynucené tím neustálým proudem společnosti, která nás stále strhává bez ohledu na skutečné hodnoty stále s sebou. Stále si říkám, jak z toho ven? Co děláme špatně? Jak to, že kam se rozhlédneme, je vidět potřeba práce a přitom je deset procent lidí nezaměstnaných. Jak to, že právo a soudy jsou vždy na straně darebáka? Jak to, že škola vybavuje darebáka vědomostmi, aniž by prověřila nebo ovlivnila jejich charakter? Vědomostmi se pak jen potencují možnosti darebáků! Člověk se brání hlavně tím, že se začne stahovat, uzavírat jen mezi pár přátel stejně smýšlejících. Co se však děje dál? Vyhrává opět ta špatná většina. Někdy mám pocit, že vývoj ve společnosti jde opět po té sinusoidě, kdy po vzestupu přichází pád. Bohužel se zrovna nacházíme na té klesající křivce. Lidé mají touhu vládnout. Začíná to mezi malými dětmi. Malý usurpátor vytrhne slušně vychovanému děvčátku hračku a s požitkem sleduje její bezmocnost. Zažívá první slastné požitky moci. A tak to postupuje dál. Slušní ustupují a dravci, lháři, zloději jdou vpřed. Myslím, že je načase to změnit, než přijde úplný pád a pak diktát. Jak? Je jediná možnost. Zmoudřet. 

Problém vlády začíná již na počátku lidstva. Aristoteles klasifikuje formy vládnutí na správné a zdegradované. Mezi nespravedlivé řadí oligarchii, demokracii a diktaturu. Tomáš Akvinský dodává, že vláda úplatné většiny, tedy demokracie, je horší než tyranie vzhledem k pravděpodobnosti nejednosti, vedoucí k nestabilitě společnosti. Monarchii považuje za nejlepší a své sympatie k ní neskrývá. Je však realista a ví, že lidé monarchii nedůvěřují pro vážné nebezpečí, že se zvrhne v diktaturu. Podle Akvinského by monarchie měla obsahovat mnoho pojistek pro tento případ – jaké by to měly být, je však nejasné. Odpověď na otázku, proč upřednostňuje právě monarchii, spočívá v tom, že nebezpečí, že by se monarchie zvrhla v tyranii, je menší než nebezpečí, že bude demokracie slabá, nejednotná, a tudíž nevýkonná.

Kníže Hans Adam II. popisuje ve své knize „Stát ve třetím tisíciletí“ stát jako servisní centrum. Podle jeho názoru musí stát sloužit občanům. Pokud tuto úlohu neplní, mají mít občané právo to změnit volbami nebo i hlasováním o změně ústavy. Doplňme, že v Lichtenštejnsku mají občané právo referendem zrušit monarchii a obce mají právo odejít ze státního svazku, pokud nebudou se službami státu spokojeni (předtím mají ale možnost volbami a referendy změnit složení vlády, obecních úřadů, změnit ústavu apod.).

Stát by si měl ponechat jen ty činnosti, které pro svůj chod skutečně potřebuje (zahraniční vztahy, obrana, soudnictví ad.) a ostatní by měl předat regionům a obcím nebo je „outsourcovat“ do komerční sféry, pokud to bude výhodnější. Všechny činnosti musí být auditovány a kontrolovány, musí být pro občany průhledné (služby státu si přece platí a patří jim) a musí proto být prováděny efektivně.  Pak se dramaticky sníží prostor pro korupci, nehospodárnost, byrokracii a nekompetentnost úředníků. 

***

Co je smyslem konání našich sněmů. Zemský sněm se svolává za účelem politického rozvoje. Zjednodušeně řečeno potřebujeme se scházet, abychom se především poučili ze zkušeností jiných místních společností, abychom se vzájemně povzbudili ve svém konání a také z potřeby usnést se a sjednotit svůj názor. Také si musíme stále připomínat své cíle a hledat cesty, jak naši politiku prosazovat. 

Je k ničemu politická strana, která nezasahuje do veřejného života. Není mnoho cest, jak to provádět, obzvlášť když jsme v menšině. Abychom se dostali do povědomí lidí, musíme se snažit dostat do medií. Musíme se angažovat v politickém a kulturním životě obcí. Musí na nás být vidět. Koruna Česká není strana, která by byla atraktivní pro novináře hledající jen zisk a senzace. Jedna minuta v televizi stojí 100–300 tis. Kč. Parlamentním stranám jsou z našich daní věnovány hodiny měsíčně. Nám téměř nic. Dobrý způsob jak se dostat do medií, je kandidatura do sněmoven, do kraje nebo do obcí. Neměli bychom proto váhat a využívat každé příležitosti účastnit se.