Kudy kudy cestička?
Těžko říci, zda je tato otázka více shakespearovská nebo nerudovská, ale když už jednou padla, měla by být nějak zodpovězena. Poslední volby do parlamentu tohoto státu jasně ukázaly, že i když volilo naši monarchistickou Korunu českou v Jihomoravském kraji téměř 800 občanů, tak je to stále žalostně málo, aby se pro ty, co nás poctili svou důvěrou, dalo něco dělat. Jako volební zmocněnec KČ v JmK mohu tomuto batalionu statečných zatím pouze upřímně poděkovat a vyjádřit naději, že příště se nám snad podaří sestavit alespoň regiment, když už ne brigádu nebo dokonce divizi a sbor.
No a co chcete dělat při podzimních komunálních volbách? může padnout věcná otázka. Odpovědět lze pouze tak, že jen to, co budou skýtat reálné možnosti v jednotlivých obcích a městech. Má-li ve zhruba půlmilionovém městě monarchistická organizace pouze několik desítek členů a sympatizantů, pak nemá šanci se v zavedeném prostředí prosadit a tito jedinci se v mnohatisícových volebních obvodech rozplynou. Tedy nemá smysl se o kandidaturu ucházet. Jiná situace je v menších obcích, ale ze zhruba srovnatelnou monarchististickou organizací a kde se sousedé vzájemně dobře znají. Tam jsou šance místně uspět.
A opět může padnout otázka: Tak koho máme tedy volit? A koho budeš v Brně volit Ty? Zde je marná rada drahá. Každý z nás inklinuje k někomu silnějšímu nebo zkušenějšímu, takže se musí rozhodnout sám. Já mohu čistě za sebe říci už předem, že KDU-ČSL. A proč? Protože nejen KČ, ale vůbec celý český reálný monarchismus staví na křesťanských duchovních zásadách a v duchovním souhrnu je antiateistický. A kdo pak má k nám tímto pojetím blíže, než lidovci? Zatím mi také není známo, že by si někde zvolení lidovci vedli špatně a před parlamentárkami byli jednou z mála velkých stran, která se v předvolební kampani nesnížila k tomu, aby za státní dotace mrhala penězi poplatníků, tedy i mými, na osočování politických rivalů. Avšak za dobrotu na žebrotu, jak se ukázalo po volbách...
Jestliže na celostátní úrovni, řešící problémy vnitřní a zahraniční politiky strategicky, dochází k vytváření koalic politicky programově blízkých stran, pak na úrovni regionů a mikroregionů by měla být situace jiná. Tam by se měli spojovat do koalic ti, kterým záleží na obecném blahu věcně proti těm, kteří nejsou schopni se oprostit od povrchního a ubohého partajničení. V Brně už nyní vypověděla ODS koaliční smlouvu s ČSSD a ta to přijala. Budou snad pro Brno jejich třenice prospěšnější, než kdyby jim oběma záleželo na jednotě v jeho prospěch? Co myslíte, že by na to asi řekl císař Napoleon? Zřejmě to samé, co v podobné situaci u Slavkova: Nepřítel dělá chyby, nechme ho je dokončit...!
Bylo by chybou se domnívat, že brněnská MS KČ nyní složí ruce do klína, když se jí komunálky přímo netýkají. Právě naopak. Budeme bedlivě sledovat veškeré veřejné dění, doma i v zahraničí a předkládat průběžně své názory veřejnosti. Ale uváženě. I nás například zajímá vyhrocená situace na Blízkém východě po zásahu Izraelců proti oné „humanitární“ pomoci, ale bylo by chybou se ukvapovat s nějakými peticemi na podporu té či oné strany, dokud se jasně neukáže, jak to doopravdy bylo. To co jsme mohli vidět v televizi, hovoří z vojenského hlediska spíše ve prospěch Izraelců.
Také doma se dějí věci ke kterým budeme muset zaujmout nějaké stanovisko a podpořit ty síly, které budou mít shodný nebo blízký názor na danou věc.
Já osobně si nemyslím, že by Muchova Slovanská epopej musela být nezbytně v Praze, kde by byla jednou z mnoha dalších atrakcí, zatímco pro Moravský Krumlov je hlavním zdrojem příjmů z turismu. Rovněž tak mě zaráží, proč zase přes turistickou sezonu bude Brno rozkopané a doprava chaoticky rozvrácená nejen pro návštěvníky, ale i pro místní těžko přehledně. Určitě se najdou organizace a instituce, které budou chtít dané přeblémy konstruktivně řešit a ty by měly mít naší zjevnou a veřejnou podporu, třeba zatím jen morální.
To jsou možné i když určitě ne jediné stezky po nichž může bloudící monarchista i jiný občan z bludného kruhu ven. Má-li někdo jiný názor, je to námět k veřejné diskuzi a současně i projev snahy nenechávat věcem volný průběh.
Dr. Luděk Šubert
