Jak princ Charles poctil svou návštěvou Hostětín

Pondělní ráno však žádnou pohodu nevěstilo. Od západu směrem ke slovenské hranici, vzdálené vzdušnou čarou nějakých pět kilometrů, se hnaly tmavé mraky a drobně pršelo. Po deváté hodině jsme s ženou Marií vyrazili do centra Pitína, odkud měla do dvou kilometrů vzdáleného a mnohem menšího Hostětína jezdit kyvadlová autobusová doprava. Autobus tam opravdu stál, řidič si četl v denním tisku a jinak nikde nikdo, s výjimkou několika Pitíňanů jdoucích za prací nebo nakupovat. Teprve po půl desáté přišlo dalších asi pět lidiček a řidič se uvolil, že nás tedy do Hostětína hodí, i když původně chtěl jet až s nejméně dvaceti pasažéry. Hostětínská náves však již ožívala. Místní a okolní malovýrobci různého zboží začali rozbalovat své stánky, přibývalo hasičů a jiných pořadatelů, policistů a novinářů. Vlastní návštěvníci jednotlivě i ve skupinkách přicházeli až po desáté hodině, ale přinášeli s sebou i zjevné zlepšování počasí. Mračna unikala k východu a citelně se oteplovalo. Příjezd Jeho Královské Výsosti byl avizován na 11. hodinu na horní konec, kde je solární elektrárna, a tak jsme se s několika ženinými příbuznými i ostatními pomalu přesunuli tam. To už davy citelně houstly. Kromě skautů i školní děti, studenti a množství seniorů. Dobrá třetina z nich měla malé vlaječky našeho státu a Spojeného království.

Kolona s princem Charlesem a jeho doprovodem přijela před půl dvanáctou a JKV si šla prohlédnout onu solární elektrárnu. Kromě solární elektrárny navštívila JKV ještě štěpkovou výtopnu. Pak pomalu sestupovala dolů do dědiny obletována televizními a jinými reportéry a srdečně se zdravila s oboustrannými špalíry mávajícího lidu. To bylo poprvé, kdy jsme se ženou byli od britského korunního prince na pár kroků. Pak ho vedli polní cestou k dalším různým ekologicky zajímavým zařízením. Připravené nabídnuté galoše JKV odmítla, ale vůbec jí nevadilo, že se diplomaticky řečeno poněkud urousala.

V bývalých humnech statku Chmelových vstoupil princ Charles do míst, kde si má žena a švagr jako děti o prázdninách hrávali, protože teta Zdena Chmelová byla sestrou mého tchána. Přes starou sušárnu ovoce, kde si už i já pamatuji kdysi uložené krásné velké dřevěné sáně, dovedli JKV do věhlasné moštárny, stojící v místech vlastního Chmelova statku. Má žena a její bratránci Ing.Zdeněk Ševčík (majitel známé a populární sušárny ovoce v Pitíně), Pavel Humpola a Pepin Šlégl byli přirozeně touto poctou dojati. To už bylo nebe azurově modré, bez mráčku a i sluníčko tuto velevýznamnou návštěvu hřálo a zdravilo svými sílícími jarními paprsky. Známý srandista Pepin k tomu věcně poznamenal: "Šak sa ludé v Hostětíně včerá hromadně modlili venku před kapličkú, tož jim to vyšlo..."  U moštárny, kde se zdržel přes půl hodiny, jsme mu byli blízko podruhé. Jedna z pořadatelek tam docela pobavila lidi, když sdělila, že JKV měla údajně říci: "Až tu objevíte nějaký zázračný lék na růst vlasů, tak mi ho pošlete..."

Cestou z moštárny na náves jsme mu byli nejblíže a pozdravili jsme se pokynem rukou. Na návsi nejprve zhlédl vystoupení malých tanečníků, zpěváků a muzikantů ze souboru Světlovánek, pak statečně vypil velkou štamprli slivovice, zasadil na návsi strom, zapsal se do obecní kroniky a chystal se k odjezdu. Spolu se ženou jsme spěchali do Pitína připravit se k návratu do Brna, a tak jsme jeli prvním autobusem. Ta kyvadlovka byla zadarmo...

Po vystoupení z autobusu kolem nás projela kolona JKV, opět srdečně pozdravovaná Pitíňany i námi. Byl to krásný den, nezapomenutelné zážitky a pocta pro všechny ty veselé, srdečné a pracovité lidičky na Slovácku. Je jen škoda, že tam Koruna Česká nevyslala nějakou oficiálnější reprezentaci. Možná tam byli kromě nás ještě další monarchisté, ale já většinu z mimobrněnských neznám a sám jsem něčím podobným pověřen nebyl. Příležitostí ke střídmé prezentaci KČ tam však bylo víc než dost 

Dr. Luděk Šubert