Belgické království, pětina Afriky a jarní Brno
Ve dnech 27. 3.–30. 3. 2010 se uskutečnila půl roku předem avizovaná návštěva jednoho ročníku afrických kadetů a kadetek z Královské vojenské akademie v Bruselu v naší vlasti. Naši belgičtí přátelé a kolegové mají systém vzdělávání zahraničních vojenských studentů ze zájmových oblastí tzv. „třetího světa" důkladně promyšlený. S každým čtyřletým ročníkem určeného kurzu podnikají každý školní rok poznávací zájezdy do blízkých evropských zemí, aby se budoucí africká intelektuální a vojenská elita blíže seznámila s kulturou a životním stylem širší Evropy, nejen Belgického království. Poznávají tak například Království nizozemské, Spojené království, Velkovévodství lucemburské, Francii, Itálii, Německo, Rakousko a letos poprve i Českou republiku.
A co jsem s tím měl společného já? V druhé polovině roku 1993 jsem na Královské vojenské akademii absolvoval čtyřměsíční odbornou stáž na katedře historie, kde jsem pomohl navázat vzájemné profesní i osobní přátelské vztahy, trvající po oficiální i soukromé linii dodnes. Proto si na mne mí přátelé vzpoměli, když chtěli zavítat i k nám a přes Universitu obrany si mne vyžádali jako průvodce.
Nic neponechali náhodě a měsíc před hlavní skupinou přijeli hlavní organizátoři celé akce, velitel kurzu, plukovník Dirk de Bouchere, učitelé historie, major Michel Aerts a můj dávný přítel Marc Beyaert na rekognoskaci. Mikrobusem. Zjistili možnosti v Praze, v Brně, Vídni i v Drážďanech, což mínili za týden stihnout. Ze svých teoretických plánů na Prahu, Brno a Vídeň museli nakonec hodně slevit, ale myslím si, že nelitovali.
Z původně zamýšlených 120 osob jich nakonec přijelo dvěma luxusními armádními autobusy a mikrobusem pouze 87, z toho 65 kadetek a kadetů z 12 afrických zemí. Zbytek tvořil doprovod velitelů a učitelů, mezi nimiž nechyběl ani můj rovněž dávno známý, věhlasný profesor přes radiotechniku Émile Schweicher. V sobotu 27. 3. se nechali uchvacovat do jara se probouzející Prahou a na noc se již přemístili na brněnskou Universitu obrany.
V neděli po snídani se rozdělili na dvě skupiny, abychom ještě více neucpávali již beztak přeplněné a místy rozkopané brněnské ulice a pěšky jsme prošli Kounicovou ulicí ke kostelu Sv. Tomáše, kolem Sv. Jakuba na náměstí Svobody, na Starou radnici, Zelný trh, Petrov, do Denisových sadů a zpět na Universitu obrany. Bylo to přes pět kilometrů. S jejich angličtinou to zase nebylo tak slavné, jak bylo původně avizováno, a tak profesor Schweicher překládal můj výklad do francouzštiny. Nádherné jarní počasí zvyšovalo jejich zájem o brněnské pamětihodnosti a já jsem nešetřil na zajímavostech.
Po obědě jsme vyrazili na slavkovské bojiště. Na Žuráni jsem pouze doplnil prezentační výklad obou mých belgických kolegů a kamarádů Marca Beyaerta a Michela Aertse. Přes Tvarožnou a Blažovice jsme dojeli na Mohylu míru a okolí. Přes Křenovice jsme se dostali do zámeckého parku ve Slavkově. Tam pak byla po mém výkladu k historii zámku krátká pauza na občerstvení a pod vedením kolegy podplukovníka Dr.Vladimíra Šidly jsme se před 19. hodinou dostali do Templářských vinných sklepů v Čejkovicích. Tam jsme dostali velké talíře a na nich dvoubarevné moravské zelo, dvojdruhové knedlo, kachno a vepřo. To poslední si pět muslimských Tunisanů odřeklo, ale i tak si pošmákli a vínko už si dopřáli s ostatními. Cimbálová muzika šesti dcéreček a tří šohajů Mládí z Čejče byla sice statusem amatérská, ale odvedla tak profesionální výkon, že se zřejmě i pod vlivem vinného koštu černé krasavice učily moravské tance a černí válečníci „šroubovat žárovky" a pokoušeli se tančit verbuňk. Belgický doprovod poněkud rezervovaněji hlasitě aplaudoval s rukama nad hlavou...
Ve 22 hodin, kdy měl soubor ukončit svou produkci, jsme si my, Evropané, na vlastní kůži ověřili, co to jsou africká domorodá povstání a cimbál, basa a housle hřměly rázem o hodinu déle. Do Brna jsme se dostali až po půlnoci.
V pondělí si naši přátelé udělali výlet do Vídně. V úterý dopoledne si prohlédli některá pracoviště University obrany, odpoledne šli po nákupech a společné krásné chvíle ukončila večerní recepce, opět doprovázená věhlasným Ondrášem. Ten už tak mohutný aplaus neměl především proto, že se na našich hostech začala viditelně projevovat únava z nabitého programu. Ve středu brzy ráno 31. 3. 2010 odjela celá výprava do Drážďan a do Bruselu se měli vrátit v pátek večer. Kamarád Michel Aerts si navíc odvážel sádru na naštípnutém pravém lýtku a berlu. Bral to však vojensky a humorně.
Přítel plukovník de Bouchere i ostatní věděli, že jsem monarchista a tak jsem dostal nádhernou reprezentativní publikaci o životě a díle poválečného královského Veličenstva Baudouina I. i s věnováním a podpisy vedení zájezdu, propagační materiály o RMA a navíc dvě pusy od beninské kadetky-premiantky kurzu. Bohatou fotodokumentaci z pobytu prý mi pošlou e-mailem, takže časem bude možné výše uvedená slova doplnit obrazem.
Bylo pro mne nejvyšší ctí a potěšením pomoci jedné královské instituci a v ní působícím přátelům splnit jeden z náročných úkolů studijního roku.
Dr. Luděk ŠUBERT
