Projekt "Legie 100"

Zlatý Švejk, aneb
legionáři zbrojí na stoleté výročí

Český národ samozřejmě není národem Švejků a
v jeho dějinách bychom našli bezpočet hrdinů. Potíž s
českými hrdiny tkví v tom, že většina z nich nevyhovuje
té či oné, právě upřednostněné ideologii, takže se o
nich nesluší či dokonce nesmí mluvit. Po každé válce
20. století byla značná část českých hrdinů pozavírána,
popravena, nebo alespoň odsouzena k zapomenutí. Po
1. světové válce bylo statisícům českých vojáků, kteří
hrdinsky bojovali v uniformách monarchie, zákonem
zakázáno vytvářet a zakládat veteránské spolky, vydávat
tiskoviny, nosit vyznamenání apod. Oslavována
byla hrstka legionářů, hrdinů s puncem vlastizrádců.
Během nacistické okupace a během komunistické vlády
byla deklasována a potrestána i tato skupina, včetně
mnoha členů odboje a zahraničních vojsk. Po převratu
v roce 1989 byly rehabilitovány pouze ty skupiny,
které bojovali za republiku. Punc vlastizrádců byl přidělen
například příslušníkům sudetoněmeckých formací
Fraikorps, které se ale v podstatě dopustili téhož
činu, jakého se v roce 1914 – 18 dopustili českoslovenští
legionáři, totiž přeběhnutí na stranu nepřítele a boj
ze zahraničí proti státu, jehož byli občany. V Čechách
se zkrátka nikdy neměřilo stejným metrem, nýbrž
jakýmsi pochybným ideologickým látrem. Důsledkem
takového měření je dnes akutní inflace a nedostatek
hrdinů, takže si národ musí vymýšlet fiktivní hrdiny
typu Járy Cimrmana. Je až překvapivé, kolik Čechů se
od 30. let ochotně identifikovalo s postavou Haškova
dobrého vojáka Švejka. Je lépe cítit se jako notorický
ochcávač v národě notorických ochcávačů, než oslavovat
hrdiny s vědomím, že sám jsem zůstal doma a mával
na Václaváku svastikou, nebo srpem a kladivem,
podle okolností.
V současné době se ukazuje, že švejkovitost Čechy
jaksi vyřazuje z evropské kulturní tradice. Proti Švejkovi
je tedy třeba rázně zasáhnout a ukázat národu i
světu, že co do počtu a kvalit hrdinů se nemáme zač
stydět. Má to jen jednu malou vadu na kráse. Bude to
opět podniknuto přes ideologické prizma republikánského
a českého nacionalismu. Rozhodně se nemůžeme
těšit, že by bylo uctěno a vzpomenuto významného
vojevůdce maršála Radeckého z Radče, nebo například
slavného brněnského ponorkového velitele ………..,
kterého zastřelili v roce 1945 opilí rudoarmějci, když
se snažil bránit neznámou ženu před znásilněním.
Nebo tisíců dalších hrdinských obránců Slovinska před
italskou rozpínavostí v sočských ofenzívách apod.
Zcela jistě bude zdůrazněna „bitva století“ u Zborova,
kde hrdinští Češi na hlavu porazili nehrdinské Čechy,
příslušníky 35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého
regimentu, kteří nechtěli střílet do česky pokřikujícího
útočníka. Doufejme, že se tato potyčka tentokrát alespoň
nebude vydávat za klíčovou porážku německých
vojsk na Rusi. Legionáři jsou propagandisticky skvělým
materiálem, neboť bojovali proti Němcům, proti
monarchii i proti bolševikům. Každopádně můžeme
očekávat důkladnou a státem, podporovanou masáž.
Začne v létě 2014, kdy od vzniku vojska, které v Rusku,
Ukrajině či na italské frontě bojovalo za samostatnou
zemi, uplyne přesně sto let.

Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 31/2011