Jiří Plichta (1942-1999)

 Není tomu dlouho, co uplynulo deset let od úmrtí prvního předsedy brněnských monarchistů – RNDr. et PhMr. Jiřího Plichty, všestranného a vzdělaného muže s širokým záběrem zájmů. Měl jsem také možnost se s ním krátce seznámit, ale to by nestačilo k napsání vzpomínky. Proto využívám vzpomínkového článku svého též již zesnulého přítele Stanislava Keršnera in Genealogické a heraldické informace, Brno, 2001, a informací v rubrice téhož periodika Hovory G+H z let 1992–1993, kde ho vyzpovídal Vilém Walter.

Jiří Plichta se narodil 22. dubna 1942 v Brně-Židenicích, po středoškolském studiu pokračoval na Farmaceutické fakultě UK v Bratislavě, kterou ukončil v roce 1968 jako RNDr. Po vojenské službě nastoupil zprvu jako vedoucí laborant Krajské hygienické stanice v Brně, poté přešel do oddělení toxikologie, desinfekce a deratizace tamtéž. Ze své pracovní činnosti vytěžil řadu odborných článků. 

Vedle práce byl oddán i jiným zájmům, především heraldice, genealogii a souvisejícím oborům. Od roku 1971 se zabýval myšlenkou na vytvoření brněnské pobočky Genealogické a heraldické společnosti. Za pomoci jiných nadšenců – St. Keršnera, prof. Fr. Kleina, dr. Fr. Špačka... se stala myšlenka skutečností na ustavující schůzi v Universitní knihovně v roce 1972. J. Plichta se stal prvním předsedou, později se jako místopředseda plně věnoval přednáškové a publikační činnosti i organizování tematických zájezdů. Vynikal vyjadřovacími schopnostmi, byl skvělý organizátor, přátelský a veselý společník.

Rovněž i zásluhou J. Plichty se ustavila počátkem roku 1992 Moravská zemská společnost Koruny české. Na toto téma odpovídal periodiku Genealogické a heraldické informace, 1992-93.

Na otázku, jaké místo zaujímá Koruna česká v politickém spektru, odpověděl zhruba takto:

Jsme hnutím politickým, tedy na úrovni jiných politických stran, a hnutím občanským, tedy žádná výlučná společnost nebo uzavřený spolek několika jedinců. Usilujeme o obnovení konstituční monarchie jako formy státního zřízení v čele s panovníkem, tedy osobou morálně bezúhonnou a politicky nadstranickou, formy státního zřízení doplněného také o prvky parlamentní demokracie. Za ideové kredo našeho hnutí lze považovat výstižnou pasáž z Manifestu z roku 1986: „Království není vláda menšiny na úkor většiny či vláda většiny na úkor menšiny. Král je záštitou slabých proti mocným a bohatým. Království je posvátné.“

Úřad krále považujeme za nejvyšší možnou státní autoritu, nadstranickou sílu a stabilizační prvek v zemi, který nemůže nahradit sebelepší první úředník státu - prezident. Usilujeme o oživení národních tradic v pozitivním slova smyslu, odmítáme jakékoli formy nacionalismu stejně jako totalitní režimy.

V uměle vytvořené Československé republice jsme viděli experiment, který se během své nedlouhé existence dostal několikrát do těžké vnitropolitické a státněexistenční krize. Tento experiment se neosvědčil a skončil rozpadem.

Naše cíle lze stručně shrnout takto:

1. Za nejvhodnější formu považujeme konstituční monarchii doplněnou o parlamentní systém. Podporujeme zemské uspořádání státu s vlastní samosprávou Moravy a Slezska.

2. Hlásíme se ke spolupráci s pravicově orientovanými stranami a hnutími. Podporujeme působení církví ve společnosti.

3. Ve sjednocené Evropě vidíme společenství svébytných zemí a území různých tradic, ale jednotící evropské a křesťanské kultury.

4. V ekonomické oblasti podporujeme koncepci radikální ekonomické transformace; klademe důraz na soukromé podnikání a jeho rozvoj.

5. V oblasti sociální a kulturní podporujeme ideu sociální rovnosti, vycházející z principu rovnosti podmínek, nikoliv výsledků. Podporujeme činnost nestátních iniciativ, církví, církevních společností, nadací atd.

6. Příroda a kulturní bohatství zasluhuje stejnou ochranu jako lidské společenství – jejich uchování pro příští generace považujeme za zavazující.

Na otázku po vztazích se šlechtou mimo jiné odpověděl:

V důsledku zvláštní české historické situace došlo v relativně krátké době 70 let de facto k vyloučení šlechty z dějin i národa. Šlechta byla republikánským zřízením během 20. století již několikrát tvrdě postižena – poprvé z hlediska formálně právního již v roce 1918 přijetím zákona č. 61, dále pozemkovými reformami, pak po roce 1945, kdy docházelo k řadě dosud nenapravených přehmatů až po nemilosrdnou persekuci osobní po roce 1948. S těmito zkušenostmi se nelze divit, že postoj šlechty k současnému a především k politickému dění lze označit za vyčkávavý a rezervovaný.

Koruna česká se staví k obnovení společenské prestiže i hospodářské základny šlechty i církví formou soukromého vlastnictví pozitivně. Vstřícných kroků byla celá řada. Vydali jsme Manifest k české šlechtě, Prohlášení KČ o právní beztrestnosti užívání šlechtických titulů a přídomků, označujících šlechtictví, které se opírá o soulad s Listinou základních práv a svobod, zveřejnili jsme své stanovisko k plné restituci majetku církvím... Opakovaně apelujeme a obracíme se na potomky zemské šlechty, stavu, který po staletí ztělesňoval státní ideu, aby na své poslání nerezignovali – uvědomění si svých morálních a etických závazků k této zemi je totiž stále aktuální.

Na otázku, kdo bude českým králem po vítězství ve volbách, řekl:

Takto položená otázka vzbuzuje často spíš úsměv, je předčasná. Jsme teprve na začátku dlouhé a trpělivé politické práce, kdy se budeme snažit demokratickou formou tohoto cíle dosáhnout. V této chvíli  není prvořadé, kdo bude pretendentem na český trůn. Důležité pro nás je, že zásadní cestou k jeho ustavení je demokratická forma volbou tak, jak to nakonec vyplývá z historických tradic státu. K tomu samozřejmě musí pretendent disponovat vysokými morálními kvalitami, které by z kandidáta volby dělaly skutečnou nadstranickou osobnost s přirozenou všeobecnou autoritou. 

Jiří Plichta nás opustil příliš brzy, zemřel v 9. listopadu 1999 ve svých 57 letech.

Připravil: Z. S. Krejčí