1000 let rodu Belcredi
Tak se jmenuje kniha představená veřejnosti 16. 10. 2010 v Brně při slavnostním křtu za účasti jejího autora PhDr. Ludvíka Belcredi.
Pro většinu Brňanů není tajemstvím, že rod Belcredi se vrátil zpět do Líšně. Vedle úspěšné obnovy statků, opotřebovaných předchozími režimy, a podnikání se angažují i v jiných směrech.
Z nejrůznějších encyklopedií se dovíme, že rod byl nejprve patricijský, později hraběcí pocházející z italské Lombardie. V 18. století se usídlili na Moravě. Antoine de Belcredi začátkem 18. století získal dědičný titul markýze na rakousko-lombardském území. Roku 1769 povýšila Marie Terezie jeho vnuka do hraběcího stavu, třicet let poté je přijali za obyvatelé Markrabství moravského. Belcrediové vlastnili panství Jimramov, kde původní tvrz přestavěli na zámek. Dále drželi panství Líšeň a Vosenice. Nacisté během okupace na jejich majetek uvalili nucenou správu, po II. světové válce jim byla panství vrácena, po únoru 1948 většina příslušníků rodu odešla do Rakouska. Hrabě Richard Mořic Karel pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Karel Michael předpovídal počasí v rakouské televizi. Na Moravě zůstal Ludvík Hugo (1921–1981) a jeho synové lékař Karel a archeolog Ludvík.
Nejvýznamnějším členem rodu byl Richard Belcredi 1823–1902), jenž se stal krajským hejtmanem, v roce 1865 pak státním ministrem. Zasedal v říšském sněmu i radě, kde usiloval o federalizaci starého mocnářství a samosprávu pro země Koruny české. S těmito postoji narazil na německý odpor a po prohře v prusko-rakouské válce musel v roce 1867 rezignovat.
Belcrediové se především pomocí sňatků spojili s Nostici, Lobkovici, Rohany a další domácí i zahraniční šlechtou.
Encyklopedická stručnost sice pomůže s orientací, lákavější podání historie, faktů o životě a historii rodu se dovíme ze samotné knihy 1000 let rodu Belcredi 1010–2010.
K jejímu slavnostnímu uvedení na trh bylo pozváno taktéž MS Koruny české Brno. Příjemného setkání s hr. Ludvíkem Belcredi se zúčastnili předseda J. S. Pospíšil, hr. Marie ze Salmu, Mgr. Pavla Drinocká, Dr. Luděk Šubert, pp. Vilém Walter a Miroslav Pauřík. O zájmu svědčila i skutečnost, že od 16.30. hod. se setkávaly VIP osobnosti, příznivci a obdivovatelé historie v historické budově Ústavu šlechtičen v Brně.
Recepce, vernisáž, křest, ať to nazveme jakkoliv, byla citlivě a důstojně připravena. Odehrávala se v kapli ústavu, zaplněné množstvím zájemců. Osobně jsem na tuto půdu vstupoval s posvátnou bázní a úctou, která však musela později stranou, abych splnil poslání dokumentaristy.
Zprvu promluvil PhDr. Mgr. Martin Reissner, ředitel Moravského zemského musea, poté PhDr. Dušan Uhlíř, CSc., univ. profesor, který referoval o historii rodu a představil knihu, jíž byl i kmotrem. PhDr. Ludvík Belcredi vše doplnil autorským čtením úryvků z knihy.
Ke slavnostnímu křtu přistoupil prof. Uhlíř. Zpěněné šampaňské na vazbě knihy bylo vyvrcholením křtu díla, podávajícího informace o osudech členů rodu, řídícího se heslem „Nobblesse d' Oblique“. Nesmazatelně se zapsal do historie zemí Koruny české…
Pomyslnou třešničkou na dortu byla autogramiáda, při které autor s úsměvem, nadhledem a nonšalancí podepisoval knihu zájemcům. Není nutno zdůrazňovat, že i z této akce si vnímavý posluchač mohl odnést plno zážitků.
Nakonec si i chuťové buňky přišly na své při výborných koláčcích a vínu, podávaných na malé recepci ve vstupní hale. Zdejší atmosféra i možnost neformálně si pohovořit se všemi účastníky umocnila celkový dojem tohoto příjemně prožitého podvečera.
A přistupujeme-li se srdcem i duší otevřenou, lehce vnímáme krásu, důstojnost, velebnost, poctivost i píli s okouzlením, které naplňuje člověka pocitem nepopsatelným. A tyto prožitky se zapisují do paměti na celý život…
Miroslav Pauřík
